Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Básně

Rozchodové básně

31. ledna 2010 v 20:21 | B.A.P.
Poznámka: Nejde o nové verše, na tomto blogu byly pod názvem Básně II, jenom jsem se rozhodla je přeřadit. Byly sepsány mezi dubnem a květněm 2008 (nevím přesně).
Myslím, že jsou celkem povedené, a hlavně jdou až na maso a obnažují kostru mých tehdejších pocitů... Následuje originální obsah rubriky:
Co je to za básně? Ráda bych vysvětlila, proč jsem tyhle básně oddělila od ostatních... Jsou neobvyklé, psala jsem je těsně před rozchodem s někým, koho bylo těžké opustit, tak jsem se vypisovala z výčitek svědomí, depresí a beznaděje.

Řekli o... poesii

6. července 2009 v 21:35 | B.A.P.
Tak tady chystám nálož moudrých slov o poesii :) Co jiného k tomu dodat, že až na naprosté výjimky s nima souhlasím.

Kopretině

8. června 2009 v 9:06 | B.A.P.
Dneska ráno, když jsem venku kouřila, mě inspirovaly vadnoucí kopretiny. No, tady je výsledek - na to, že jsem to zplodila za pět minut, tak myslím, že v poho ;)

Óda

23. května 2009 v 23:50 | B.A.P.
Bože bože bože,
proč máš v rukou nože.
A ve tváři pohled divý,
pak že nejsi pomstychtivý.

Milostná báseň pro Aniku

23. května 2009 v 23:48 | B.A.P.
Anika

Na hlavičce špendlíka
slova lásky veliká,
srdce se mi zalyká,
když mi vrážíš ostrou dýku
jednou ranou do hrudníku,
krev už teče po chodníku.
Nech mne žít ten velký cit,
nech mne o mé touze snít.
Pak do chmýří od bodláku,
ve sklenici plné láku
moje srdce skrčené,
tlukoucí a zmučené.
V Tvých očích se ztrácím rád,
doufám, že se ozveš - snad.

Básně ze cvokhausu

4. dubna 2009 v 17:53 | B.A.P.
Tak už jsem třetí tejden zase v blázinci. Je to naprd, ale zase sem začla psát poezii, což je fajn. Ve středu mě už doufám pustěj. Tyhle básničky sou kapku mazec, fekt docela psycho, ale sem na ně pyšná. Musím to rozdělit na několik menších kusů, ale momentálně jsem v kavárně, takže spěchám.

Nakonec jsem se rozhodla, že básně dělit nebudu, je to sice nepřehledný, ale v mý duši bylo taky docela nepřehledno, když jsem je psala. Takže myslim, že je to takový výstižný a tak to taky nechám.

Wow, ty básničky jsou dvě! To jsem se teda těžce podcenila :)

4. listopadu 2008 v 16:52 | B.A.P.
Tak tady jsou, psala jsem je, když jsem čekala na rodiče, kteří stáli tři hoďky v zácpě a já už se fakt ukrutně nudila, kvalitu proto berte s rezervou, jsou docela naivní... :P

Nepojmenovaná č. 1

Čas utíká. Někdy zpátky.
Do minulosti
potkat něco v dálce,
Ten malý jasný bod
snění.
Čekám a můj čas se krčí opodál
jako zvíře nemaje kam utéct.
Odháním ho - ať si běží,
dál, vpřed.
Ale on jenn zmeteně zatíná drápy
do zdi.
Nechává v ní malé dírky.
Dírky času,
kterými proklouznu jinam.
Do velké bubliny,
kam nikdo jiný nedosáhne,
ani nedokřičí.
Skrčím se a sním
a můj čas je daleko.
Za zdí.

Nepojmenovaná č. 2

Teče voda teče vzhůru
a já vidím tváří fůru.
Němé tváře bez očí
každá se za mnou otočí.
Bojím se a nechci dál
nechci na ten hrůzný bál,
kde místo hudby vlky mají
cáry místo vlajek vlají.
Kostlivců rej v tanci víří,
mrtvolný zápach sálem šíří.
Stojím sama ztuhlá hrůzou,
ledový pot cítím pod blůzou.
Vtom kostnaté ruce pevně mě chytí
a už se se mnou sálem řítí.
Já a můj vyzáblý tanečník
v ruce má barevný slunečník.
Ó osude, proč to pestré kvítí,
když k tanci měsíc svítí?

Spací

19. září 2008 v 22:42 | B.A.P.
Sedím.
Spánek na mě skočí
vtom tisíc bledých očí
mrkne.
Ta vteřina trvá staletí
z tváře úsměv uletí
a zmrzne.
Padám a spím.

Slepá ve tmě

15. června 2008 v 22:02 | B.A.P.
Bílá káva jak popel černá,
pod stolem se krčí špačky cigaret.
Lásko, zůstanu Ti pořád věrná:
Ne, nepláču, mám prokousnutý ret.
Jsem hrdá, já neprosím,
jen ti nerozumím.
Jsem jiná, to souhlasím,
milovat však umím.
Kus srdce i slzy na poslštáři,
ty už mi nikdo nevrátí.
Snad za čas na strhané tváři
se slepá maska obrátí.

Pád

15. června 2008 v 21:53 | B.A.P.
Jak ruka uprostřed vodní pustiny,
visí mi z duše stuha.
A není pomoci z hladiny
to teprv s vůlí jde to ztuha.
Jen chtít vážně nestačí,
zas už v blátě ležím:
Štěstí se zády otáčí
a sny jsou jak mraky s peřím.
Snad na bolest najdu lék,
časem se to zahojí...
Na srdci další černý flek
a dvanáctá bije v orloji.

BezVědomí

15. června 2008 v 21:39 | B.A.P.
Ve tmě bezvědomí
ležím a pláču.
Kolem plují myšlenky
jako mýdlové bubliny.
Praskají jedna po druhé
v tom nekonečném tichu.
A splasklá naděje
krčí se v dálce...
Mám strach otevřít oči:
Děsím se, že tma bude stejná,
i když procitnu,
i když mě někdo
zachrání.
Z propasti uvnitř mé hlavy.

Proč II.

15. června 2008 v 21:33 | B.A.P.
Proč, ptám se.
Proč je na světě lež a přetvářka?
Proč je upřímnost na vyhynutí?
A proč jsou na sebe lidé tak zlí?
Vždyť by ubylo tolik bolesti a zbytečných slov,
kdyby se říkalo, co se myslí.
Proč se lidé chovají tak moc jako lidé?
Kdybychom radši zapomněli na ta pouta,
do kterých jsme se tak ochotně přikovali,
a jednali jako dobytek...
Vždyť kráva má tak krásný život.
Proč nejsem kráva?
Nechci už mít s lidmi nic společného,
stydím se za to, že jsem člověk.
Bů...

Osamělá

15. června 2008 v 21:24 | B.A.P.
Cítím se sama,
jaksi sama v sobě:
Jsem doma a přeci cizí,
opuštěná vprostřed davu.
Smutná mezi veselými.
I když mluvím,
to ticho překřičet neumím.
To ticho, co se mi vkradlo do duše...
A já se bojím, nemá to tak být!
Chci domů,
ale nevím, kde to je.
Ne, já už to znova nedokážu!
Já už nemám sílu,
sílu znova stavět svět.
Ten svůj, co už mi jednou zmizel.
Já nechci vyblednout.
Já chci žít...
 
 

Reklama