Kdo necítí bolest, bolestí žije.

O jedné slečně...

30. července 2010 v 19:20 | B.A:P. |  Vlastní tvorba
Byla vyjímečná. Jediná. Tajemná a zvláštní.
Uměla něco, co ostatní neumí. Dokázala to, kdykoliv chtěla. Nikdy nad tím nepřemýšlela, ale její svět byl barevnější, šťavnatější, plný neskutečných okamžiků. Dívala se na svět duhovým oparem. Usmívala se. I na cizí šedivé tváře.
Rozdávala radost. Zadarmo. Jen tak, když se jí zachtělo. Dokázala rozesmát trávu, kapky deště i rozlitou kávu. Po šedivých chodnících tančila růžové spirály. Viděla krásu staré paní i jejího pudlíka, který měl poslední dva zuby. Pohladila na duši rozespalého otrapu v parku. Rozcinkala rolničky v srdcích těch, kteří je tam měli ukryté. A i prázdná srdce najednou chtěla být plná barev, tónů, dotyků.
I velké trápení se zmenšilo, alespoň o kousek. A všechny malé stesky se zdály být malicherné. Proč se neradovat, proč vydat na cestu plnou krásných, jedinečných a dechberoucích okamžiků, které zažívá každý z nás? Přestat se mračit, opustit shon a zaposlouchat se do šumění listů? Nic to nestojí, stačí se trošku snažit.
Ona dokázala prodloužit okamžiky radosti, pohody a lásky. Lidé zvedali hlavu a koukali do mraků tvořících snové obrazy. Kdo se s ní setkal, zapomněl na svůj spěch a podal ruku slunečním paprskům hřejícím nejen na tváři. Její přátelé vypínali počítače a utíkali do zahrad, parků, do lesů poslouchat, cítit, obdivovat a ochutnávat přírodu. Šedivé kouty kanceláří se plnily voňavou mlhou. Ústa chrlící nářky se začínala usmívat. I slzy přestávaly být hořké.
Oddechla si. Pořád jsou to lidé, kteří umí předávat s úsměvem pohlazení po duši. Ještě pořád umí potěšit své přátele a odpustit těm, co jim ublížili. Umí zpomalit, zastavit a jenom se dívat. A divit se, protože všechny ty krásné věci se nedají objevovat ve spěchu, s hlavou omotanou starostmi a problémy.
Usmála se. A zmizela. Její úsměv se ale zahryzl do srdce těch, kteří ho potřebují a předají dál.
Zase se vrátí, protože až tohle všechno zvládnou lidé sami, odejde nadobro do říše víl...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | E-mail | 7. listopadu 2010 v 23:07 | Reagovat

Teda Ani, to koukam, moc krásný :)

2 eliška eliška | 15. května 2013 v 14:58 | Reagovat

8-)  8-)  8-)  :-?  :-?

3 Únorová Únorová | Web | 27. července 2015 v 21:04 | Reagovat

Klobouk dolů, tohle je perfektní :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama