Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Rozchodové básně

31. ledna 2010 v 20:21 | B.A.P. |  Básně
Poznámka: Nejde o nové verše, na tomto blogu byly pod názvem Básně II, jenom jsem se rozhodla je přeřadit. Byly sepsány mezi dubnem a květněm 2008 (nevím přesně).
Myslím, že jsou celkem povedené, a hlavně jdou až na maso a obnažují kostru mých tehdejších pocitů... Následuje originální obsah rubriky:
Co je to za básně? Ráda bych vysvětlila, proč jsem tyhle básně oddělila od ostatních... Jsou neobvyklé, psala jsem je těsně před rozchodem s někým, koho bylo těžké opustit, tak jsem se vypisovala z výčitek svědomí, depresí a beznaděje.

Když se na to dívám s odstupem, nepřijdou mi nějak moc psycho, ale kamarádka se z nich (sice už opilá) totálně sesypala...
No a je jich jenom pět, i když mám pocit, že jsem jich psala šest, tu šestou nemůžu najít :( Tak aby tu nebylo tak prázdno, přidám sem něco básní, co jsem psala po nemocnicích, takže jsou celkem slušně down... No uvidíte.

Na co čekáš?
Pořád tě mám ráda
ale už ne jako kluka.
Pořád mě umíš rozesmát
ale spíš už pláču.

Už nemám sílu.
Už jsem ti dala všechno.
Co jsem mohla.
Pořád se nic neděje.
Na co čekáš?
Já už víc nemám,
je to na tobě.
Ty černá díro.
Nadějí.

Promiň
Promiň, můžu za to já.
Byla jsem tenkrát bláznivá.
Jsi jako malý pejsek
ztracený ve velkém světě.
A máš jenom mě.
A máš mě rád.
A já nevím co dál.
Proč jsem se tě ujala?
Protože jsi byl roztomilý, hodný,
a bylo mi tě líto.
Prosím, promiň
Ublížím ti.

Vyznání I.
Potřebuju někoho, kdo si mě bude vážit
Ale ne jako malý kluk
Nechci dárky, chci aspoň kousek úcty
Chci aby mě někdo pohladil
Jako ženu
A ne jako kamarádku.
Přála bych si muže, ne dítě
Chci i dostávat ne jen dávat
Někoho u koho bych se mohla schovat
Někoho kdo by mě chránil
Někoho s kým bych chtěla žít
Žít v barevném světě
A ne v tom šedém
Který mi po kouskách
Nosíš.

Vyznání II.
Nechci žít něčí život
Chci žít ten vlastní
s někým.
S někým, kdo mi ukáže lásku
a daruje mi kus sebe
na oplátku.
Ne, že si vezmě a nezaplatí
a mě pak kousek chybí
kousek srdce.
Kdo mi ho vrátí?

Vyznání III.
Proč mě trápíš?
O ničem nevíš
a já pláču. Vevnitř.
Nechápeš.
A nikdy nepochopíš.
Ale to ani nechci
stačilo by mi
Pohladit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama