Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Můj nový miláček - diář

5. července 2009 v 21:22 | B.A.P. |  Blbinky navíc :)
V pátek jsem si koupila nový diář... Můj starý mi skončil půlkou července. Jsem diářový fanatik, takže mě dost dostalo, že měli na výběr jenom ze dvou kousků. No ale zase byly ve slevě, páč počítám s tim, že si moc lidíí nekupuje diáře začátkem července.

Pro mě byla koupě nového diáře otázkou zachování duševní rovnováhy... Jakmile totiž nějaký čas existuju bez diáře, připadám si jako bez nohy. Totálně zmatená a dezorientovaná jak v čase, tak v prostoru. Diář zkrátka (alespoň do jisté míry) dává mému chaotickému životu jakýs takýs řád. Já tomu říkám organizovaný bordel :)


Moje dobrá kamarádka je na tom ve vztahu k diářům podobně jako já, ona ho snad má ještě radši než já. Má ho polepený fotkama kamarádů a má v něm zapsáno úplně všecko. Podezírám jji z toho, že si doma staré diáře schovává a tajně si v nich nostalgicky listuje a vzpomíná.

To já jsem svůj starý diář bez větších výčitek vyhodila. Co si ale skladuju jsou nejrůznější cestovní deníky, sešity na básničky, zpěvník,skautské zápisníky, sešity středoškolské literatury a především svůj deník...

No ono se řekne deník - mě se stává, že do něj třeba půl roku nenapíšu ani čárku a pak měsíc popíšu každej den dvě stránky. Mám tam zaznamenané všechny svoje pobyty ve cvokárně a čas od času provádím velkej deníkovej úklid, kdy roztřídim všechny letáčky výstřižky, fotky, podtácky a podobnej bordel, poctivě to nalepim, kam to patří a pak zase dál vesele "kompostuju".

No, ale to už jsem odbočila od původní diářové závislosti. Myslím, že je to v pořádku, každý má nějakej ten fetiš, ne? Moje nejlepčí kamarádka je opravdu závislá na mobilu. Když byla nedávno v hospodě a mobil si nechala doma, byla celá nervózní jak sáňky v létě, furt se ošívala a nenápadně mě prosila ať s ní zaběhnu domů pro mobil. Zeptala jsem se jí, komu že to potřebuje tak bezodkladně napsat nebo zavolat, když je v hospodě a baví se s kamarádama a ona řikala, že nikomu, ale prej co kdyby někdo náhodou volal nebo psal jí a ona tam nebude.

Tak asi tak, no. Závěrem tohodle článečku snad jen to, že bychom se za tyhle neškodné závislosti rozhodně neměli stydět, myslím, že nám to pomáhá najít si své místečko na slunci, ne? A taky - bez toho bysme byli až hrůzostrašně nudní a svět by byl ochuzen o spoustu legrace. A to by byla velká škoda, ne?

"Život je příliš důležitá věc na to, aby se brala vážně"
Chesterton
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama