Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Komentáře

1 Pepa Pepa | 12. dubna 2016 v 0:12 | Reagovat

Prosím, Nezvalův Překlad je lepší:

Už byla velmi odstrojena
a velký, nediskrétní sad
jí hodil oknem na kolena
růžový šat, růžový šat.

Seděla takřka polonahá
na divaně v mé světnici
a v očích měla tolik blaha,
podobajíc se světici.

Když líbal jsem ji na košilku,
tu zazněl její lstivý smích
a rozsypal se v tisíc trylků
jak zmrzlý sníh, jak zmrzlý sníh.

A řekla: Kdybys raděj přestal!
A předstírala, že má zlost,
a smích se tvářil, jak by trestal
mou nestoudnost, mou nestoudnost.

Pak rozlehl se nočním tichem
polibek, jenž nás spaloval.
Při něm se smála tichým smíchem,
jenž svoloval, jenž svoloval.

Už byla velmi odstrojena
a velký, nediskrétní sad
jí hodil oknem na kolena
růžový šat, růžový šat.

2 Jiří Wehle Jiří Wehle | E-mail | Web | 23. února 2018 v 19:58 | Reagovat

V Nezvalově překladu chybí 2 sloky:
3. Sloka:
A slunce opustivší révu,
jí pobíhalo po kůži
a třpytilo se při úsměvu
jak malá muška na růži!

6. sloka
Však chvěla se jak před popravou.
Do oken vpadla hvězdná noc;
potřáslaq vzdorovitě hlavou:
- No tohle je už trochu moc!

Toto zde bohužel chybí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.