Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Arthur Rimbaud: První večírek

19. června 2009 v 0:21 | B.A.P. |  Básníci
Tohoto prokletého básníka (současník Baudelaira a Verlaina) sem si teprv včera půjčila z knihovny (spolu s dvěma Ortenama a Baudelairem). Nejspíš proto, že ležel úplně navrchu jsem ho otevřela jako první. Otevřelo se to na straně patnáct, kde byla báseň podtrhaná tužkou a bokem bylo vypsané, jaký básnický prostředek to je.

Nenávidím lidi, kteří čmárají do půjčených knížek, do vlastních si taky čmárám, ale od cizího člověka mi to hrozně vadí. Ale můžem z toho udělat malej kvíz.
Když mi v následující básni najdete alespoň 3 z následujících jazykových básnických prostředků, vyrobím vám překrásný diplom a získáte u mě respekt... A dám si na blog váš odkaz (pokud budete mít zájem.)

Vaše tipy mi pošlete na mail, obratem vám pošlu správné řešení.

přirovnání, personifikace, inverze, gradace, metafora, básnický přívlastek (epiteton), kontrast, oxymorón, zvukomalba (onomatopoie).

Pokud jste úplně mimo a máte pocit, že mluvím přinejmenším čínsky, nezoufejte. Naprosté většině lidí je poezie tak nějak ukradená. Jen pár podivínů, mezi něž se s pýchou řadím, se o básně zajímá trochu víc, většinou proto, že sami tvoří.



Tak tady ta slibovaná báseň: První večírek

Byla už skoro vysvlečená,
když z indiskrétních stromů k nám
listy, jak luna zlomyslná,
shlížely oknem bez zábran.

Na židli mé se usadila,
kryjíc pažemi tělo své.
Na podlahu pak položila
malé, ach malé nožky své.

Hleděl jsem jak se snažil tiše
lstivý paprsek obletět
motýlím letem ze své výše
ta něžná ňadra - růže květ.

Já nohy líbal jí i ruce.
Sladce zněl její tvrdý smích,
jenž v jasných trylcích rozplynul se
do krystalků, ach, posměšných.

Nohy ukryla pod košilkou
a řekla "Nechceš snad?"
Odvahu, probuzenou chvilkou,
smích jakoby chtěl potrestat.

V mém náručí se, chudák chvěla,
když oči jsem jí zulíbal.
Prohnula se a pak mi děla:
"To už je lepší, jen tak dál..."

"A ještě jsem Ti chtěla říci..."
Touhu svou složil jsem jí v klín
s polibkem, který její líci
ozdobil smíchem radostným.

Byla už skoro vysvlečená,
když z indiskrétních stromů k nám
listy, jak luna zlomyslná,
shlížely oknem bez zábran.

Na závěr jsem si šetřila písmenka na pár zajímavůstek z básníkova života, který - ač krátký - byl o to více bouřlivý. Bohužel se mi chce hrozně spinkat, tekže to dokončím někdy jindy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepa Pepa | 12. dubna 2016 v 0:12 | Reagovat

Prosím, Nezvalův Překlad je lepší:

Už byla velmi odstrojena
a velký, nediskrétní sad
jí hodil oknem na kolena
růžový šat, růžový šat.

Seděla takřka polonahá
na divaně v mé světnici
a v očích měla tolik blaha,
podobajíc se světici.

Když líbal jsem ji na košilku,
tu zazněl její lstivý smích
a rozsypal se v tisíc trylků
jak zmrzlý sníh, jak zmrzlý sníh.

A řekla: Kdybys raděj přestal!
A předstírala, že má zlost,
a smích se tvářil, jak by trestal
mou nestoudnost, mou nestoudnost.

Pak rozlehl se nočním tichem
polibek, jenž nás spaloval.
Při něm se smála tichým smíchem,
jenž svoloval, jenž svoloval.

Už byla velmi odstrojena
a velký, nediskrétní sad
jí hodil oknem na kolena
růžový šat, růžový šat.

2 Jiří Wehle Jiří Wehle | E-mail | Web | 23. února 2018 v 19:58 | Reagovat

V Nezvalově překladu chybí 2 sloky:
3. Sloka:
A slunce opustivší révu,
jí pobíhalo po kůži
a třpytilo se při úsměvu
jak malá muška na růži!

6. sloka
Však chvěla se jak před popravou.
Do oken vpadla hvězdná noc;
potřáslaq vzdorovitě hlavou:
- No tohle je už trochu moc!

Toto zde bohužel chybí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama