Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Labužník píše milostnou báseň. Sám sobě

23. května 2009 v 23:41 | B.A.P. |  BlaBlaBla
Jsem hrozná, asi bych měla psát daleko víc článků, ale já si nemůžu pomoct, prostě mě nebaví prosedět před compem celej den... Zvlášť když v práci v jednom kuse čumim do monitoru. Jo a taky se připravuju na přijímačky.
Co je ale největší probllém je to, že si tenhle blog vedu tak nějak spíš pro sebe a je mi úplně fuk čtenářstvo. Tak nějak ani nepočítám, že ty moje kecy někdo čte...
(teda krom Fáťule, která sem chodí pravidelně - díky).

Rozhodla jsem se, že se opravdu začnu zajímat o poesii. Chtěla bych vypátrat, jestli existuje vůbec nějaká česká současná poesie a pokud ano, jak jsou rozdány karty. Můj milovaný třídní (češtinář na gymplu) mi kdysi řekl, že v současné době je poesie v takové krizi, jakou nepamatuje za celou dobu své existence.
A nejspíš je to pravda. Nedávno jsem v Brně sháněla knížku, co mi doporučil psychoterapeut a napadlo mě, že bych si mohla koupit nějaký básničky. Po marným hledání v čtyřpatrovým velkoobchodě s knihama jsem se zcela konsternovaná musela dojít zeptat prodavačky, kdeže to mají tu poesii. Dovedla mě k naprosto zastrčenému regálku kdesi v rohu prodejny. Půlku regálu zabíraly harlekýnky, čtvrtinu Žáček(nemám ho ráda) a na zbytku se tísnila jak česká, tak světová poesie. Chtělo se mi brečet.
Nejradši bych všechny ty knížečky v pestrých přebalech koupila a odnesla domů. Bohužel, stav mé peněženky neodpovídal stavu mé poetické duše, takže jsem si koupila jenom Ortena (Nech slova za dveřmi).
Už ho mám tak dva týdny doma, ale přečetla jsem jen pár básní. V tomhle jsem jako labužník, servíruju si básně po troškách, o to víc pak vynikne jejich chuť, vůně i tvar.
Jenom mě napadlo, složila jsem dneska takový popěvek (možná spíš ódu) a asi tak před dvěma týdnama jsem si ve vlaku složila milostnou báseň. Sama sobě. Fakt už mi šplouchá na maják. No nic, dneska to je vše, ty dvě básničky budou v sekci moje tvorba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eduard Nud Eduard Nud | 22. srpna 2015 v 19:38 | Reagovat

Labužník píše opravdu světovou báseň.

Hodinu čumím do monitoru a nic. Mlčel jsem.
Kdo mi ta léta vrátí?
Píši si jen tak, můžete mi... být ukradení.

No, to je pěkná blbost.
Teď už to vidím taky.
Co teď? Smazat?
Ani náhodou, ani omylem.
Takovou fušku mi to dalo.

Ale jo, ono to půjde.
Chybička se vloudila, i to je možné.
Chce to jen trochu vypilovat.

Hodinu čumím do monitoru a...
A nic. Já to všechno zapomněl.
No. Tak to vidíte.
O co bude teď lidstvo ochuzeno.

U hája, u hája, Mařena ma uháňa.
Do hája, do hája, už ma skoro doháňa.
Muzika tam vyhrává, Mařena už prohrává.
U hája, do hája, Mařena už prohrála.

A je to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama