Kdo necítí bolest, bolestí žije.

Obrácená naruby a vyždímaná píšu Vám...

10. září 2008 v 17:19 | B.A.P. |  Vlastní tvorba
Hm, taky máte někdy pocit, jako by vás někdo obrátil naruby a vyždímal? Já dneska teda jo. Je to pjekně na pytel… Mamča mi včera oznámila, že prej si mám pořádně uklidit pokoj, co kdyby tam prej ubytovali návštěvu… Kua, to vám zahýbe sebevědomím. Od čeho že to máme pokoj pro hosty?

Už asi zkrátka nastal čas se osamostatnit, ale ono se to lehce řekne, když nevydělávám. Jó, kdybych byla vyučená, tak už rok makám… Ale já ne, já musim na vejšku, si eště nějakej ten pátek počkám, než budu vydělávat. Ale zas to snad bude kapánek víc, než kdybych měla výučák. Jestli teda seženu práci. Je to hrozný. Už abych vypadla do toho Brna. Všichni už mi to naznačujou tak okatě, že víc už to snad ani nejde.
Člověka to tak trochu mrzí a zároveň se bojí, je to přesně ten čas, kdy se posadíte a s otazníkama v očích se sami sebe nesměle zaptáte… To už jsem jako opravdu dospělá?! Prosím, řekněte někdo, že to je blbej fór. A všichni mlčí.
No jo, je to blbý, ale co nadělám. Přídu si celkem samostatná, rozhodně víc než většina mejch vrstevníků. Víc mě žere jinej problém. Vztahy. Ve vztahu se prostě chovám jako chlap anormální chlapi se mnou nevydrží a ti co se mnou vydrží jsou nesamostatný ubohý roztřesený chudinky, kteří po mě tak nějak jako chtěj abych jim dělala mámu. Ale to já nechci.
Další můj průser je v tom, že sem chytrá. Jo, jasně, je dost hloupý si na něco takovýho stěžovat, ale pravidelně se stává, že se s někym bavim a kke svý hrůze zjistim, že ten dotyčnej vůbec nebere. Prostě jsou na mě mí vrstevníci moc blbí. No a ti chytří sou zas brejlatí a uhrovití a plní mindráků a o ty kupodivu nestojim. Jediný východisko je se modlit, ať mi Bůh (nebo spíš ďábel) sešle do cesty někoho hezkýho i chytrýho současně nebo lovit mezi staršíma chlapama kolem čtyřicítky. Je to celkem dobrej cíl, sou bohatý, vzdělaný a ví, co chtěj. Bohužel chtěj většinou jenom blonďatou prsatou mladou holku jako milenku. Do tý kategorie zapadám na jedničku, až na to, že mám mozek a nebojím se ho použít, což je celkem handicap.
Chlapi nesnášej, když je ženská v jakýmkoliv ohledu převyšuje. Mám 170, takže co se fyzický stránky týče, jsem v klidu, horší je to mentálně. To je taky důvod, proč jsem sama. Jasně, jsem docela hezká, postava taky ujde, sice trochu moc mluvím, ale mohlo to bejt horší, však chci bejt novinářka a ta musí být výmluvná, no a hezká může bejt koneckonců taky. Z toho teda vyplývá, že bez mrknutí oka dokážu sbalit prakticky každýho, koho si usmyslím, dokud jde jen o sex, tak to klape, ale jakmile se má dělat něco jinýho, většinou zjistim, že je to sice hezkej, ale tím víc beznadějnej kretén. A než chodit s takovýma, radši budu sama. Ale mrzí mě to, už nekoho, jak psychicky, tak (prioritně) fyzicky potřebuju. Se svým poslednim klukem (byli jsme spolu skoro dva roky - můj osobní rekord) jsem se rozešla o Velikonocích. Pravda, následovaly dvě další krátkodobý známosti založený na vzájemný chuti si zašukat, ale to neni vztah. A těch několik líbaček na různých akcičkách, kde tekly hektolitry chlastu, to je spíš ostuda, než co jinýho.
Já ale pevně věřím, že jednou přijde on, mého srdce žampijón… A na něj se vyplatí počkat, protože jestli budě aspoň z poloviny tak úžasnej, jak si ho představuju, tak to bude ten nejkrásnější, nejcharismatičtější a nejpozornější chlap minimálně na celý severní polokouli.
Jak si tak čtu ten poslední řádek, už vím, v čem je můj problém: Mám moc vysoký nároky. Holt někomu jde o kvalitu, a to nejen v posteli.
Asi se budu živit vymejšlením reklamních sloganů, myslím, že mám talent :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama