Kdo necítí bolest, bolestí žije.

O dvouch polonahých Blondýnkách aneb rána jsou zlá

9. září 2008 v 21:48 | B.A.P. |  Vlastní tvorba
note: Toto jsem psala den po naší slučce, volně navazuje na "Den první (vlastně druhý) mojeho noutbůčka". Překlepy jsou způsobeny zbytkovým alkoholem a mnoha dalšími pohoršujícími a nezveřejnitenými faktory. Přeju pjekný čtení...

Nevim kolikátej je den, mám špičku…
A je mi to celkem fuk. Každopádně ta oslava včera byla supr, až na šest většinou nedůležitých nebo nechybějících lidí to bylo v klídku. Dorazil i Ráďa - už sme si potykali, ale budu mu tak řikat jenom na akcích :) Přece jen mi příde trapný na něj při návštěvě géčka hulákat čau kámo…
Teď mě furt kapku bolí břicho, přesněji řečeno mám žaludek na vodě, neměla sem se tak prolejvat tou Balantýnkou, hm. Ale ta polívka na Boudách byla nevyčíslitelná a jenom za pětadvacet, tak dobrou gulášovku sem už dlouho neměla. Problém je v tom, že jak píšu o jídle, tak začínám mít hlad. A taky se mi stejská po spolužáčcích. Berušky moje.
S výjimkou Ondry, ta noc s nim na posteli mi bohatě stačila tak na další půlrok… Káťa totiž vymyslela, že přece kluci nemůžou spát spolu na posteli (i když teda zrovna Máňa s Ondrou hajali jak miminka, mám je na mobilu, musim to píchnout na spolužáky) no a tak sme se popárovali a páč sem kouřila venku, tak mi zbytek obsadil všechny strategický místa. Hm. A zbyl na mě gauč v kuchyňce, kde se celej večer chlastalo a bylo tam nahulíno jak ve fabrice… Ale přežila sem to, horší pak bylo, že se nám s Ivčou nechtělo čekat, až se Pípí zbudí a šly sme na vlak, kde bysme smrděly další hoďku.
Volba byla jasná, sjedem to stopem. Bohužel v neděli ráno mají řidiči nevysvětlitelnou nechuť brát dvě blonďaté prsaté a malinko rozcuchané stopařky s kytarou. Nevim, co ti chlapi chtěj, si myslej, že budem stopovat polonahý? Nakonec sme se teda prošly z Karvánek až do Veselí, navíc v docela slušným čase na to, že se šlo spát ve čtyry.
Mám tvůrčí krizi, nevim o čem psát. Asi o tom, že mě kvůli Ondrovi bolej záda… Teda ne že by něco bylo, byl tak zlitej, že i kdyby chtěl… No nebudem to tady rozmazávat.Pěkně mě ale prudil,pořád měl po ruce superextra vtipný fekální průpovídky, myslela sem, že se poseru smíchy. Ha ha.
No ale musim si sem poznamenat, co mi řek Čapi. Měl ji jak z praku, takže asi výjimečně nekecal a jestli jo, tak se asi dobře bavil. Řek mi, že jsem jeden z mála lidí ze třídy, který má rád. Vzhledem k tomu, že většinu třídy by klíďo našrouboval do mlýnku na maso, tak i to je úspěch. Možná, možná, ale tomu se mi opravdu nechce věřit, řek, že sem jeho nejoblíbenější spolužačka. Ale to je blbost. To by Čapi nikdy nevypustil z pusy…
Už se mi nechce psát další dnešní příběhy, snad jen to, že sem měla k snídani klobásku a teď bych si klíďo píďo dala nášup, bohužel nejni. Neděle odpoledne, hm.
Du si sehnat nějaký papu.
Tak už sem nacpaná, skoukla sem mistra Beana (nesnášim ty jeho trapasy, dycky se za něj děsně stydim) a pak americkou komedii z roku 1936, menovalo se to Leopardí žena. Docela hustý :) Na VH1 běžej samý úchylárny a venku prší. Učit se se mi nechce, psát mě už neba… Ach jo, chtěla bych mít už ten internet, táta řikal, že mi natáhne kabel do pokojíku, jupí, jupí.
Ale co mám dělat? Umírám nudou, eště že sme tu rozlučku neměli dneska, to by bylo pjekně v řiti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama