Kdo necítí bolest, bolestí žije.

O jedné slečně...

30. července 2010 v 19:20 | B.A:P. |  Vlastní tvorba
Byla vyjímečná. Jediná. Tajemná a zvláštní.
Uměla něco, co ostatní neumí. Dokázala to, kdykoliv chtěla. Nikdy nad tím nepřemýšlela, ale její svět byl barevnější, šťavnatější, plný neskutečných okamžiků. Dívala se na svět duhovým oparem. Usmívala se. I na cizí šedivé tváře.
Rozdávala radost. Zadarmo. Jen tak, když se jí zachtělo. Dokázala rozesmát trávu, kapky deště i rozlitou kávu. Po šedivých chodnících tančila růžové spirály. Viděla krásu staré paní i jejího pudlíka, který měl poslední dva zuby. Pohladila na duši rozespalého otrapu v parku. Rozcinkala rolničky v srdcích těch, kteří je tam měli ukryté. A i prázdná srdce najednou chtěla být plná barev, tónů, dotyků.
I velké trápení se zmenšilo, alespoň o kousek. A všechny malé stesky se zdály být malicherné. Proč se neradovat, proč vydat na cestu plnou krásných, jedinečných a dechberoucích okamžiků, které zažívá každý z nás? Přestat se mračit, opustit shon a zaposlouchat se do šumění listů? Nic to nestojí, stačí se trošku snažit.
Ona dokázala prodloužit okamžiky radosti, pohody a lásky. Lidé zvedali hlavu a koukali do mraků tvořících snové obrazy. Kdo se s ní setkal, zapomněl na svůj spěch a podal ruku slunečním paprskům hřejícím nejen na tváři. Její přátelé vypínali počítače a utíkali do zahrad, parků, do lesů poslouchat, cítit, obdivovat a ochutnávat přírodu. Šedivé kouty kanceláří se plnily voňavou mlhou. Ústa chrlící nářky se začínala usmívat. I slzy přestávaly být hořké.
Oddechla si. Pořád jsou to lidé, kteří umí předávat s úsměvem pohlazení po duši. Ještě pořád umí potěšit své přátele a odpustit těm, co jim ublížili. Umí zpomalit, zastavit a jenom se dívat. A divit se, protože všechny ty krásné věci se nedají objevovat ve spěchu, s hlavou omotanou starostmi a problémy.
Usmála se. A zmizela. Její úsměv se ale zahryzl do srdce těch, kteří ho potřebují a předají dál.
Zase se vrátí, protože až tohle všechno zvládnou lidé sami, odejde nadobro do říše víl...
 

Němý svědek

16. března 2010 v 21:17 | B.A.P. |  Vlastní tvorba
Tak jsem se rozhodla umístit sem zbrusu novou povídku... Chtěla bych znát názor někoho zvenku, problém je, že to skoro nikdo nečte... Nu což ;) Tady je.
bahno :)
Němý svědek
Otevřel oko. Tma. Ležel v bahně obklopen vlastními zvratky. Nejspíš byly jeho. Neviděl je, ale ten nezaměnitelný pach byl všudypřítomný. Visel v prostoru. Neodbytný. Cítil, jak se celé jeho tělo propadá do vlhké hlíny. Jeho ruce a nohy už se stávaly součástí okolí. Jakoby zapouštěly kořeny. Jako by je hlína trávila. Nemohl se hýbat. Chtěl křičet, upozornit na sebe, volat o pomoc. Z jeho úst pokroucených jako obludný vchod do jeskyně nevyšel jediný zvuk. Otevíral je a zase zavíral. Pár vykotlaných zubů skřípalo o sebe. Po nekonečně dlouhé chvíli urputného snažení se ozval chrapot. Chrapot umírajícího zvířete, chrapot ozvěny staré studny, chrapot bezútěšnosti celého vesmíru.

Ekoblogie

7. března 2010 v 12:47 | B.A.P. |  BlaBlaBla
Co si myslíte o zamořování internetového prostoru stubidními články a stupidními blogy?
Nic proti vkusu, ale převážná většina blogů je o emo, twilightu, hannah montaně a podobnejch dle mého názoru debilitách.
A navíc, když vím, že existuje tisícovka blogů o twilightu, kde je už řečeno a prezentováno všechhno možné, stejně sednu a založím milujuedwarda.blog, i když je to ubohé. Z cizích blogů zkopíruju obrázky, text stejně nikdo nečte, tak proč se s tím obtěžovat, že?
Ano, je svoboda vyjadřování. Ano, součástí mé svobody je možnost tyto blogy naprosto ignorovat, o což se taky snažím, aale dřív nebo později na ně narazíte.
Trvá nekonečně dlouho, než se načtou, protože jen úvodní strana obsahuje tolik fotek a obrázků, že váš webovej prohlížeč začne přemýšleet o sebevraždě.
Nemám nic proti obrázkům, pokud to oživí článek, ale jenom obrázky?! Plus navíc komentáře dlouhý několik metrů a skládající se ghottyckých kheců plných dwwwojithých w, smajlíků a zkratek, u kterých málokdo ví, co znamenaj. Mishulineckhaaa: Tvůj bloghýsek je wážně úžasnej, pls, navštiv ten můj, nechceš se spřátelit a dostat za to infantilní růžovej diplomečíček???
Podle mě by někdo měl vymyslet nějakou platformu, kde by se tito milovníci obrázků a pisatelé wzkazů realizovali - něco jako picsblog nebo commentblog - a mohlo by to mít nějaký speciální systém na třídění obrázků podle obsahu, a třídění keců podle míry stupidity protože vidět v těsném sledu za sebou Edwarda, Hannah Montanu, Avatara a Mary Kate Olsen vám rozhodně na duševní rovnováze nepřidá... A když pak takto vyčerpaní dojedete dolů ke komentářům, tak vám upadne hlava na klávesnici a napíše: Wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwhy?!?!?!
A má výzva nakonec - prosím, snažte se být aspoň malinko originální - miliony stejnejch blogů se stejnejma okopírovanejma článkama by se měly zrecyklovat do jednoho a ušetřit tak místo i čas někoho, kdo by to náhodou chtěl číst a prohlížet (Bože ochraňuj mě před těmito lidmi...)
V zájmu ekoblogie - buďte originální - a nerecyklujte!!!

Další články


Kam dál

Reklama